Sky Fashion show

Štítky

, , ,

Poslední dobou mě zrazuje technologie na každém kroku. Asi se začnu zajímat o čaj a zen budhismus a budu žít v kjotských horách….

no, fuj! co to píšu?

Poslední dobou mám o čem psát, ale nebylo na čem.

No, a teď si na svého nového nejlepšího kamaráda zvykám.

Proto dnes krátce, ale efektivně.

Tohle video mi příjde hodně kreativní. Kam na to ty lidi chodí?

Tak čau, jdu se sebou také něco dělat. Třeba se procházet po mrakodrapu…to teď frčí

Nejlepší hra na světě

Štítky

, , , , ,

Tak co? Čumíte na fotbal jak vzteklý?

Já ne. Mě to fakt nebaví. Ale jelikož se mě Brazilci už několikrát pokusili adoptovat za svého občana, tak teda fandím Brazílii, ale při každé hře se snažím rychle opít, protože pak jsem zpomalená a z fotbalu se stává docela napínavá hra…obzvlášť když usnu a začne se mi zdát o šatnách fotbalistů….hmmmm, takže teď jsem hned v úvodu ztratila polovinu čtenářek, protože si představily šatnu plnou sportovců…

Dneska jsem ovšem chtěla psát o šatně plné baseballistů….ježíš, co to píšu?!!

hawks

Dnes jsem samozřejmě chtěla psát o baseballu (o těch uplejch dresech můžem diskutovat v komentářích).

Baseball je nejpopulárnější sport v Japonsku. Jako number one sport. Skoro každej malej Japonec chce být baseballistou, až vyroste. Profesionální liga se tu bere velmi vážně, a když se hraje finále, tak o tom víte, aniž byste se o baseball kdy zajímali.

Já baseball úplně miluji. Je to pro mě ta nejnapínavější hra na světě a mohla bych ji sledovat pět týdnů v kuse, ale chápu, že české publikum na baseball kašle, a proto si shrnem pouze základní fakta.

V Japonsku jsou dvě profesionální ligy Centrální a Pacifická, ve kterých je po šesti týmech. Já osobně jsem zavilým fanouškem Fukuoka Hawks, a proto se zde o jiných týmech bavit nebudem, protože to by mi mohlo zkazit celý víkend a to nikdo z nás nechce.

Koshien

Koshien je středoškolský turnaj v baseballu, jehož finále se vysílá v celonárodní televizi. Týmy, co byly vyřazeny, někdy opouštěj stadion s brekem a někde jsem četla, že se v tomto období I zvyšuje počet sebevražd středoškoláků, jak jsou z toho zklamaní, takže zde vidíte, že baseball není žádná lehkovážná záležitost.

Fanoušci

V Japonsku se mi líbí, že Japonci umí fandit tak roztomile. Každý tým má nějakou specialitu. Tak třeba fanoušci Yakurto Swallows mají miniaturní deštníky, s kterými vesele máchají do rytmu za zpěvu písniček, které speciálně složili pro své hráče. Fanoušci nejlepšího týmu světa Fukuoka Hawks mají také písně a vypouštějí ve stejný moment balonky nad stadion. Fanoušci Hanshin Tigers jsou nejšílenější a nejbláznivější příznivci (protože jsou z Ósaky…to už o něčem svědčí) a slyšela jsem, že po výhře na domácí půdě běží městem a skočí do špinavé řeky, která protéká Ósakou.

Pokud pojedete do Japonska, tak si zajděte na baseball….no, a pro ty, co to nebaví, tak se nebojte, prodávají tam i pivo.

Když Hawks jednou obrátili skore v poslední směně, tak v nastalém veselí mě obejmuly úplně cizí pani a já z toho radostí plakala, že jsem vyhráli…takže pokud chcete být obejmuti cizími lidmi, tak musíte v Japonsku na baseball..jinak se totiž jenom klaněj…

Nejlepší tým je Fukuoka Hawks….zbytek jsou saláti. Opakujte po mně!

A který sport baví vás?

Basashi

Štítky

, , , , , , ,

Tenhle týden nic nestíhám, ale čas na krátký článek pro mé milované čtenáře si najdu. Dnes se budeme věnovat jídlu.

Hurááá, jídlo a obzvlášť to japonské je středobod mého vesmíru.

Ovšem někdy se i v Japonsku najdou pokrmy, kdy se vám orosí čelo a říkáte si proč já?

Třeba kůň.

Slyšíte o tom zvěsti. Úspěšně se tomu vyhýbáte i několik let, ale jednou nastane okamžik, kdy přestanete být ostražitý.

V některých japonských prefekturách je koňské maso považováno za delikatesu. Patří mezi ně i prefektura Kumamoto, kde i mně byla tato pochoutka naservírovaná. Celý den obdivujete přírodu v Aso, koníčci, kteří pobíhají na pastvinách, vám přijdou roztomilí, a najednou v nestřežený okamžik vám k večeři předloží basashi. Basashi je syrové koňské maso nakrájené na jemné plátky a naservírované na shiso lístku.

P1070567

Z toho, že bych měla sníst syrové maso a k tomu ještě koně se mi zvedá žaludek, ale při pohledu na rozzářené tváře milých japonských přátel je mi hned jasné, že to sníst musíte. Nechutná to zase tak špatně, vlastně to ani tak moc chuť nemá…nebo si to v tom šoku nepamatuji.

Já vím, že u nás také seženete koně, ale u nás se na to kouká jako na něco podřadného a ne delikatesu. Ovšem existují Japonci, co říkaj, že by koně v životě nesnědli.

To jsem si taky říkala…ale pak jsem odjela do Japonska a začli se se mnou dít divné věci ^^

Jednou mě ti Japonci dostanou do hrobu.

Jedli jste koně?

Genius

Štítky

, , ,

Jelikož jste poslední dobou děsně hodní, tak tu mám pro vás nedělní video.
Radši se na to koukejte o samotě….ať okolí nemusíte nic vysvětlovat. Před půl rokem mi ho ukázal kamarád a od té doby se mi o něm zdá (o tom videu).

Vždy mi to zlepší náladu.

Ten člověk je genius!

P.S. Nejvíc ujíždím na scéně s baseballem….no, ale to švihadlo je také masakr…no, ono je to celé masakr….

Zainichi

Štítky

, , , , ,

Po mé soutěžní anketě mi došlo, co jsem tušila už delší chvíli. Moji čtenáři si žádají vážnější témata. Očividně je zajímají temné stránky japonské společnosti a ptají se, jak je to s diskriminací. Já jsem specialista spíš přes Disneyland, ale budu se snažit.

Dnes se podíváme na největší minoritu v Japonsku, a to sice na zainichi kankokujin. Termín, který zhmotňuje institucializovanou diskriminaci. Je to také zajímavé téma ohledně národnostní identity, etnika a kultury.

Jeden můj kamarád je zainichi. Každý cizinec setrvávající v Japonsku má svou cizineckou kartu, kterou má mít neustále u sebe. Jednou jsem ji spolu s ostatními doklady zapomněla na karaoke (ale vše se mi vrátilo, protože jsme v Japonsku), tak jsme mu to vyprávěla a on pak dodal, jo tuhle kartu mám taky.

Nějak mě to překvapilo, protože od mých japonských kamarádů se ničím nelišil. Narodil se v Japonsku, jeho rodiče taky, tak mi to přišlo divné. Je fakt, že byl tak nejaponsky krásný, takovým tím způsobem korejské popstar, a taky uměl napsat moje jméno korejsky, ale jinak… Pak mi začal vyprávět, jak chodil do severokorejský školy v Japonsku a další zajímavé příběhy.

Zainichi v překladu znamená setrvávající v Japonsku, dočasně. Zainichi Kankokujin se užívá pro Korejce, kteří přišli v minulosti do Japonska a setrvali tam, někteří jsou už čtvrtá generace. Zainichi je termín, který tyto Korejce odlišuje od Korejců, kteří přišli do Japonska v 80. letech a později. Přes 40 procent registrovaných cizinců žijících v Japonsku jsou Korejci.

Příchod zainichi Korejců do Japonska je většinou spojován s japonskou kolonizací Koree a rozděluje se na vlny. V roce 1910 Japonsko obsadilo Koreu a v důsledku kolonizace a z ekonomických důvodů byla spousta farmářů donucena odjet nedobrovolně do Japonska (japonský výklad se ovšem liší…to se stává docela často a dostává mě to do dost prekérních situací, kdy se jemně snažím vysvětlit, že zrovna tuhle událost si celý svět vykládá trochu jinak…).

Další vlna proběhla v letech 1939 až 1945 a byla také nedobrovolná. Spousta Korejců byla násilně odvlečena do Japonska, kde museli pracovat pro válečný průmysl apod. Na konci války bylo již v Japonsku 2, 300 000 Korejců, z nichž se většina po skončení války vrátila do Koree, a v Japonsku zůstalo kolem 650,000 Korejců.

Během těchto let se národnost Korejců v Japonsku měnila z japonské na korejskou a zase zpět. Dle úmluvy z roku 1952 ztratili japonskou národnost navždy a měli možnost se vrátit do Koree. Ti, kteří setrvali v Japonsku, zůstali ovšem bez národnosti. Sice existovala možnost získat opět japonské občanství díky naturalizaci, ale zároveň se museli vzdát své korejské národnosti a identity.

Zainichi se také dělí na ty, kteří pocházejí (nebo se k tomu hlásí) ze Severní Koree a na ty z Jižní Koree, a o tom si povíme příště.

Tak to by bylo na úvod. Spousta naturalizovaných zainichi svůj původ skrývá. Je to jakési společenské stigma. Jenže teď jdu na pivo, takže budem pokračovat příště.

 

Profil : Sankai Juku

Štítky

, , , , , ,

„There is no way that one can understand the nature of light if one never observes deeply the darkness.“ (Amagatsu Ushio)kagemi

Dlouho jsme tu neměli tanec temnot, butoh. Butoh bylo jako japonská taneční experimentální forma zmiňováno ve článku o mém největším japonském oblíbenci (teda společně s Kumamonem) Tanaka Min-ovi.

Dnes bychom si mohli představit profláklou taneční skupinu Sankai Juku, která je v Evropě velice populární, obzvláště ve Francii (a propos kdesi jsem četla, že druhý nejpřekládanější jazyk ve Francii je právě japonština). Ve francouzštině najdete spoustu zajímavých informací o Japonsku, takže se ji učte !…apelování pro frankofonní koníčky mám pro tento rok odškrtnuto).

small_IMG_75911Sankai Juku je celomužská taneční skupina, kterou založil tanečník Amagatsu Ushio v roce 1975. Amagatsu se narodil v roce 1949 v Yokosuka (kousek od Tokia, dříve tam byla americká základna). Amagatsu vystudoval klasický a moderní tanec. Již během studií byl ovšem fascinován novou vznikající taneční formou butoh. Amagatsu je hlavní choreograf a režisér tanečních vystoupení.

Sankai Juku se vyznačuje bíle napudrovanými postavami, symbolismem a vizuálním prezentací na jevišti. Od roku 1982, uvádí každé dva roky Sankai Juku premiérové představení v Theatre de la Ville v Paříži.

IMG_2330ff

Sankai juku by se dalo přeložit jako studovna mezi mořem a horami.

Myslím, že bychom měli přestat mluvit o vizuální působivosti Sankai Juku a raději Vás nechám kouknout na nějaké záznamy z představení.

Seznam představení a ocenění najdete na domovské stránce Sankai Juku.

http://www.sankaijuku.com/

 

P.S. Zítra provedu slosování !

HA!

Štítky

, , , ,

Tak jo, jsem zpět ze svých dobrodružných cest.

Nebudu to ohlašovat jako comeback mezi bloggerské superstars, protože bych brzo mohla vypadat jako stárnoucí béčková hvězda, co ohlašuje své zmrtvýchvstání, aby po sériích trapných eskapád, hned následně zdechla…

Znáte to, pokud zmizíte z každodenního dění, jako byste po návratu zapomněli, jak jste přežívali v každodenní rutině, kdy se celkem nic nedělo, ale bylo to fajn.

Už tři dny přemýšlím, o čem bych tak mohla napsat. Podnětů je spousta, ale to jedno velké téma, kterým bych vás mohla omráčit, mi stále proklouzává mezi prsty, a proto se vrátím ke své oblíbené strategii a budu psát o blbostech, protože to mi jde nejlíp, ha!

Jak vidíte vše při starém, i když jsem se vás pokusila zmást úvodem.

Jelikož jsem potěšena, že na tento blog i po mém výpadku stále chodí lidé (díky tati), tak jsem se rozhodla udělat give away, jak se tak mezi bloggery říká.

P1090029 P1090031 P1090030

Takže pokud by někdo rád získal tyto úchylně roztomilé záložky či lepítka či co to je, tak ať mi do komentu napíše, co se mu na Japonsku líbí nejvíce. Nebo co ho fascinuje, chtěl by vidět, zkusit apod.

Asi se zeptám Stárnoucí blogeríny na nějaký důmyslný systém losování, protože ta je na to expert.

Tak zatím, já jdu přemýšlet o tak velkém tématu, že by se ani Proust nemusel stydět.

a díky ^^

Já se vrátím

Zdravím všechny orientální fetišisty,

jedu teď na důležitou cestu, kterou za svůj život musí vykonat každá správná domovnice. Už několik týdnů se tak těším, že z toho nespím. Doufám, že se budu vracet ve stejném stavu jako ze všech svých grandiozních cest, to jest ve špinavém oblečení, s minimalně týdenním nedostatkem spánku, ve svetru, který rozhodně není můj, v ponožkách, které jsou sice moje, ale zase nejsou ze stejného páru, s hlavou plnou dobrých vzpomínek, s otazníkem kdo/co mě to ksakru kouslo a s panikou, že jsem ztratila pas/fotku maminky s tatínkem (naprosto adekvátní katastrofa).

Chovejte se tu slušně. Dávam zdejší krocení divoké zvěře na starost Stárnoucí blogeríně.

 

Máš malej obličej aneb japonská podivná lichotka

Štítky

,

Přišel mi mail: Domovnice, neser mě a piš!

fellini-bathroom-scene-8.5-marcello-mastriani-knee-jerk

Jen co jsem se přestala chechtat jako lord Voldmort, zabrousila jsem do svých rozepsaných článků a zjistila jsem, že mám rozepsaných 43 témat….tak jsem z toho vybrala lehčí téma a to sice lichotky.

Japonci jsou staří lichotníci, a proto je životně důležité brát to hodně s rezervou. Pokud jste se příchodem do Japonska stal náhle neodolatelně krásným a inteligentním člověkem, tak vězte, že jste stále stejně průměrným, je to prostě jejich způsob komunikace, takže get over it. Pokud se sem vypravíte pouze na kratší výlet, tak je to docela pěkný ego boost, ale pro dlouhodobé přežití je lepší si toho moc nevšímat.

inebs8

 Dnes přejdeme k nejzáhadnější japonské lichotce a to sice 顔がちっちゃい! to znamená, máš malý (spíš malinkatý) obličej.  Dost mě to mátlo a dodnes jsem tomu úplně nepřišla na kloub, ale pokusím se vám to vysvětlit, protože jsou tím Japonci totálně posedlí.

Malý obličej nemá nic moc společného s proporcemi obličeje, ale jedná se o proporci hlavy ke zbytku těla. Dle mého vědeckého průzkumu by se vám hlava měla 8krát vejít do zbytku těla na výšku. Pokud ano, gratuluji, máte ideální hlavo-tělo proporci. Dále jsem byla informována, že to lze opticky upravit třeba účesem, např. vhodně zvolenou ofinou…aha, proto tu má tolik dívek, kterým už dávno není 12 ofinu. Také si můžete nechat upravit čelist, aby vám zmenšila obličej a to i proporci a jiné úpravy.

Spousta celebrit má malý obličej a je to bráno jako přednost. Je fakt, že Japonci mají docela velké hlavy a odtud se asi bere ta posedlost…zkuste si v Tokiu koupit klobouk, který vám nespadne až ke kořenu nosu. Někdy když jedu metrem a stojím nad sedícími obyvateli Tokia, tak si říkám, že by jim na hlavě mohli přistávat vrtulníky…mno, problematiku japonských hlav si necháme na jindy. Pár bizarních lichotek mám ještě v záloze, holt jinej kraj, jiné estetické vnímání.

 

Jak jste na tom vy? Malá hlava, velká hlava?