Štítky

, , , , , , , , , , ,

Dnes se lehce dotknem umění, ale dle mého názoru je lepší umění vnímat smysly, a proto to berte jako takový mini trailer (na film už musíte dojít samostatně) než rozsáhlý popis.

Chodíte rádi do galerie? Já moc. Nejsem ovšem milovník umění teoretik, já na ty obrazy strašně ráda koukám. Prostě si jenom tak na obrazy čumět a mozek přepnout na autopilot. Již hezkou řádku let ráda koukám na Jacksona Pollocka, protože na jeho velkých obrazech nechybí dynamika, a jak to kdysi někdo popsal „harmonie ukrytá uprostřed chaosu“, a proto je tam toho pro milovníka umění čumila opravdu spoustu.

Ale již dost o mé posedlosti psychicky narušenými muži se sklonem k alkoholismu, dnes si napíšem o umělecké skupině Gutai Bijutsu Kyokai (dále již pouze jako Gutai), která vznikla v Japonsku roku 1954 a některé zdroje uvádějí, že členové skupiny byli inspirováni Pollockem (ale jiné tuto spojitost vůbec neuvádí), takže zde jde spíše o spekulace, ale vzhledem k tomu, že zakládající člen skupiny Shimamoto Shozo napsal Pollockovi dopis (a poslal mu journaly skupiny Gutai), kde se dožadoval Pollockova názoru, tak by se dalo aspoň spekulovat, že jistá fascinace tam byla. Jiné zdroje dokonce uvádějí, že členové hnutí Gutai byli přímo inspirování Pollockovým dílem, které viděli zprostředkovaně na fotografiích od Hanse Namuth(a). Nakonec je důležité zmínit, že Gutai bylo důležité avant-gardní hnutí nejenom v poválečném Japonsku, ale ovlivnilo další umělecká hnutí dané éry, např. Arte Povera a Fluxus.

V samotném manifestu skupiny z roku 1956 (které napsal Yoshihara) se uvádí, že jsou „fascinováni krásou předmětů, které se rozpadají nebo podléhají samovolné zkáze“, umění Gutai se nesnaží přeměnit předmět na něco jiného (jako to bylo děláno doteď), ale snaží se ho přivést k životu (opravdu volný překlad). Umělcům jde především o propojení umělce a materiálu, a proto členové hnutí Gutai přistupovali na svých výstavách a během svých performací (např. venkovní výstavy ve městě
Ashiya, prefektura Hyogo) k umění novým neotřelým způsobem. Za zmínku stojí vytváření malby nohama, Shiraga Kazuo, 1956. Rozmlacování skleněných nádob, které byly naplněné barvou, a tím vytváření malby, Shimamoto Shozo, 1956. Členové hnutí Gutai pořádali různé happeningy, např. válení se v bahně, Shiraga v roce 1955 (to se mi taky stává, bohužel mě všichni považují za pako a ne umělce), ale nejvíce se mi líbilo „procházení papírem“ od Murakami Saburo, který toto podnikl již v roce 1955. Na youtube jsem také našla řadu rekonstrukcí jeho performance, takže nejsem sama.

Zde je Murakamiho Degucihi (Exit), které se odehrálo v roce 1994, KawanishiCity Hall

Zde se to samé odehrává v Hong Kongu, je to rekonstrukce Exitu, 2011

a těchto videíí je na youtube více. Takže nyní je jasné, co budu dělat o víkendu, potřebuju jenom noviny a lepidlo. V Japonsku mají někdy takové ty krásné papírové stěny. Vždycky mám nutkáni prostrčit tím papírem prst, vím, že nesmím, ale neskutečně mě to láká. Možná mě to víkendové procházení stěnou vyléčí…i když spíš ne, protože procházet stěnou jsem chtěla už od mala. Spíš to nastartuje novou mánii.

Co budete dělat o víkendu vy? Taky někdy máte pocit, že si z Vás umělci dělají legraci?

P.S. Znáte ten vtip painting like Jackson Pollock? No, ze mě se také stává Pollock, obvzlášt když mám kocovinu….

Reklamy